Morální hodnoty, svoboda, zodpovědné hospodaření s veřejnými financemi s dlouhodobě vyrovnaným, nebo dokonce přebytkovým rozpočtem, a prostor pro tvůrčí schopnosti lidí a šťastný život, který si každý může definovat a realizovat podle sebe a svých hodnot.
Tak se dají shrnout mé důvody pro volbu Svobodných a vím, že tyto věci chce v hloubi srdce min. 80 % občanů (komunikace s tisícovkami nejrůznějších osob mě živí). Řada lidí, kteří o Svobodných slyšeli nebo se o nich dozvídají poprvé ode mě, se ztotožňuje s mnoha jejich názory. Ve výsledku si však mnozí z nich tyto myšlenky a jejich realizaci nedokážou představit (i kvůli zaběhnutým pravidlům, která taky někdy někdo nastavil).
- V mnoha diskuzích se na adresu Svobodných objevují výrazy jako populisté, utopisti či demagogové.
- Občas se objeví i označení anarchisté. Častým kontroverzním tématem je, jak moc vlastně chtějí Svobodní stát „ořezat“. Co sociálně slabí? Co zdravotnictví?
- Do třetice se početná skupina lidí pozastavuje nad tím, že většina Čechů neumí přijmout svobodu a nést zodpovědnost za svůj život, což jde se svobodou ruku v ruce.
V následujících řádcích se pokusím jednotlivé body podrobněji rozvést. Nejprve mi ovšem dovolte vyjádřit svůj názor na politiku a co od ní očekávám.
Jsem přesvědčený, že cílem moderní demokracie je usilovat o co největší blahobyt lidí (nedá se vyjádřit čistě penězi, spadají sem pojmy jako morální hodnoty, míra svobody, ekonomické možnosti a míra vnitřního štěstí obyvatel). Rozdělení politické scény na pravici a levici nevnímám jako zásadní, pouze to pro mě orientačně vyjadřuje způsob, jak chce daná strana dojít k výše uvedenému cíli.
Jsem přesvědčený, že žádný člověk, firma ani stát nemůže žít dlouhodobě na dluh. Tisíce lidí vyhlásily kvůli dluhovým spirálám, ve kterých uvízly, osobní bankrot. Ani se neodvažuji odhadnout, kolik domácností je nezdravě zadluženo (za jediný relativně zdravý dluh považuji hypotéku na vlastní bydlení), do dluhové spirály se řítí nebo v ní už dokonce je. Stejně tak krachuje mnoho firem, které se příliš zadlužily a nebyly schopné své dluhy splácet. Proč by tyto principy měly u státu fungovat jinak? Nefungují. Rozdíl je pouze v tom, že stát není fyzická osoba a není ničím majetkem (resp. nikdo za něj necítí přirozenou odpovědnost stejnou jako za svůj majetek, své děti či vlastní firmu). Zvykli jsme si žít na dluh, neboť opakovaně vidíme, že se zase tolik neděje (Řecko zbankrotovalo, ale EU ho zachránila a stále zachraňuje, byly uzdraveny některé americké banky a pojišťovny atd.). Tak proč by nás to mělo trápit?
Mělo! Protože každá z těch záchran (především u států) je zpravidla pouze odsunutím problému na pozdější dobu a vždy to odnesou lidé na státu nejvíce závislí (úředníci, zaměstnanci státní správy, příslušníci střední třídy, sociálně slabší občané a další). Zamysleme se nad tím dříve než půjdeme k volbám. Je jedno, jestli zvolíme pravici nebo levici, ale podpořme strany, které si nebezpečný fakt, že jsme jednou z nejrychleji se zadlužovanou zemí v Evropě, dobře uvědomují a chtějí veřejné finance uzdravit. Pozor však na to, zda jsou jejich předvolebními sliby reálné!
Mýtus: Populismus, demagogie a utopistické myšlenky
Vždycky jsem za populismus považoval sliby, které se nedají splnit, neboť jsou v rozporu s jinými postoji, názory či principy. Například slib, že strana, pokud ve volbách uspěje, vyrovná rozpočet a zvýší důchody a sociální dávky, aniž říká, jakým způsobem to provede (pozn. - důchody a dávky jsou největším zatížením státního rozpočtu kvůli milionům lidí, kteří je pobírají. Jejich počet se neustále zvyšuje, především u starobních důchodů).
Pokud se s ohledem na tyto skutečnosti podívám na kandidující strany, pak jsou Svobodní jednou z mála stran, ne-li jedinou stranou, která populistická není. Svobodní v každém konkrétním případě (popsáno v programu strany), který je jejich prioritou, říkají A (co změní a jaký to bude mít dopad) i B (jak chtějí tento dopad kompenzovat).
V dějinách je možné nalézt mnoho případů, kdy lidé považovali věci za utopistické až do té doby, než někdo jiný šel a udělal je. Uvedu pár příkladů:
- Bill Gates měl před rokem 1975 pro naprostou většinu lidí utopistickou myšlenku - počítač v každé domácnosti
- Thomas Alva Edison měl před rokem 1879 utopistickou myšlenku svítící žárovky
- Jakýkoliv vynálezce, vědec, lékař, biolog či podnikatel měl zpravidla před objevením něčeho nového či před dosažením úspěchu utopistickou myšlenku (pro okolí to byla utopie, pro něj vize, k níž hledal cestu)
Říkám si, jak je dobře, že tito lidé ty utopistické myšlenky měli. Kdoví, jak by svět bez nich dnes vypadal. Myšlenky Svobodných v mnoha ohledech vyžadují ohromnou fantazii. Je logické, že nestandardní myšlenky jdoucí proti proudu jsou často nepředstavitelné, ale zkusme se podívat na věc jinak. Dávají vám tyto myšlenky smysl? Připadají vám správné, bez ohledu na to, zda jsou realizovatelné či nikoli (nikdo ze Svobodných nemá iluze, že je hned zrealizuje - už kvůli nedostatečné podpoře napříč politickým spektrem)? Příkladem budiž daně. Zvyšování daní způsobí vždy nespokojenost, negativní náladu, horší ekonomickou situaci domácnosti, a tudíž utahování opasků v osobní rovině jednotlivce. Proč se tedy nesnažit daně snížit a mít z toho prospěch, užitek a více splněných cílů? Proč se tedy nesnažit snížit byrokracii, která nás stojí drahocenný čas, zrušením některých nesmyslných daní a tím zvětšit prostor pro budování hodnot, osobní zájmy i zájmy našich rodin a dětí?
Jde o principy, o kterých je třeba mluvit, aby byly vidět. Jestliže budou vidět, mohou se postupně začít naplňovat. Svobodní chtějí, pokud budou zvoleni do Poslanecké sněmovny, ukázat tyto principy všem lidem. Svou činností v PS je chtějí hájit a postupně rozvíjet, tedy jako opozice hledat názorovou shodu s ostatními stranami a podporu pro prosazení prvních střípků z jejich idejí.
Mýtus: Anarchie a ořezání státu
Rozdíl mezi svobodou a anarchií je značný a nejlépe ho vystihuje následující výrok:
„Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého."
Jako příklad uvedu postoj Svobodných k zákazu kouření v restauracích. Sám jsem nekuřák a kouření mi bytostně vadí, přesto souhlasím se Svobodnými, když jsou proti zákazu kouření v restauracích. Ať je zakázáno kouření ve veřejných prostorách (parky, ulice, zastávky, školy, úřady… jednoduše všechny prostory, které nejsou soukromým majetkem), kde kuřáci evidentně narušují svobodu nekuřáků. Ti totiž musejí procházet oblaky dýmu a zadržovat dech, když míjejí kuřáky, stavět se po větru, tak aby na ně nešel kouř od postávajících či posedávajících kuřáků, čichat cigaretový pach a šlapat na každém rohu po nedopalcích, které kuřáci bez zábran pohazují po zemi.
Svobodní tvrdí, že stát nemá právo rozhodovat o tom, zda chci jako podnikatel mít kuřáckou hospodu či restauraci, nebo ne. Stejně tak já jako zákazník mám svobodu volby, zda jít do zakouřeného prostoru nebo jít jinam. Přirozená poptávka po nekuřáckých restauracích a rozhodování lidí v souladu se svými osobními hodnotami zajistí, že nekuřáckých restaurací bude dostatek a lidé si budou moci vybrat.
Mýtus: Jako národ nejsme připravení
Tím se dostávám ke třetímu bodu, že Česká republika není připravena na přímou demokracii, tzv. švýcarský systém apod. Souhlasím, není. Stejně jako absolvent vysoké školy není připraven na praxi, neboť to přirozeně není možné. Jediný způsob, jak se lze připravit, je, že se lidé budou postupně s daným systémem seznamovat, a to praxí, tedy přímým kontaktem, konflikty a životními zkušenostmi. Proto je potřeba začít! Správná doba sama o sobě nikdy nepřijde (ostatně mluví se o tom už od sametové revoluce a stále nic).
Svobodní chtějí implementovat do české ústavy několik základních prvků přímé demokracie po vzoru Švýcarska a jiných států. Jedním z nich je lidové veto (tj. opravné referendum, kterým lze zabránit vzniku zákona, který nemá veřejnou podporu), jehož hlavními pozitivy jsou podle mě větší důslednost a zodpovědnost politiků při tvorbě zákonů, větší zapojení odborné veřejnosti a jejích názorů do legislativní úpravy a v neposlední řadě větší snaha konzultovat s lidmi záměry vlády a schvalovaných zákonů tak, aby i nepopulární reformy měly šanci být prosazeny.
Co se Vám líbí na programu Svobodných? Které jiné konfliktní téma způsobí, že i přes souhlas s některými či většinou prvků programu Svobodných je volit nebudete/nemůžete?
Blog vyjadřuje názory a postoje voliče, který není členem Strany svobodných občanů ani s ní nemá jakoukoli jinou spojitost.
