Státní rozpočet 2015 aneb Choré myšlení vlády

V roce 2015 vláda očekává růst ekonomiky o 2,5 %, přesto navyšuje výdaje i celkový deficit. Navíc si dovoluje tvrdit, že se jedná o růstový rozpočet, ale kam až chceme růst? Do nebe? A je opravdu rozpočet růstový? Zde je několik důvodů, proč jsem přesvědčený, že celý rozpočet vychází z chorých předpokladů a úvah vlády v čele s premiérem Sobotkou.

Růst HDP, ať to stojí, co to stojí

První z tristních omylů našich představitelů, a především pana premiéra Sobotky, spočívá v božském uctívání ekonomického ukazatele HDP. Jak pan premiér ukázal v jednom z nedávných televizních rozhovorů, ve kterém obhajoval schválený rozpočet na rok 2015, jeho ekonomické znalosti začínají a končí vzorečkem:

HDP = C + I + G + NX, 

tedy výdajovou metodou výpočtu HDP (kde (C) jsou výdaje domácností na spotřebu, (I) představuje soukromé hrubé domácí investice, (G) jsou výdaje státu na nákup výrobků a služeb a (NX) představuje čistý export), a tím, že je dobré, aby ukazatel HDP vykazoval růstový charakter.

Jenže růstu HDP můžeme docílit dvěma způsoby. V prvním se budeme zaměřovat na větší prosperitu firem, růst životní úrovně domácností a celkový blahobyt společnosti. V tom druhém nám půjde pouze o růst jednoho čísla. Velice snadno zjistíme, že přístup vlády spočívá v druhém ze zmíněných způsobů.

Hlavní problém tohoto uvažování spočívá v tom, že HDP se dá snadno zkreslit (např. předraženou státní zakázkou na IT výbavu pro ministerstvo, která je zcela zbytečná) a uměle navýšit (např. vytvořením pracovního místa, které nepřináší žádnou přidanou hodnotu). Navíc HDP nijak nereflektuje zadlužení domácností, firem ani státu. Přitom úvěrová inflace (rostoucí zadlužení) umí být snadným pomocníkem k rostoucímu HDP, čímž se dostávám k dalšímu z omylů vlády.

Růst na dluh

Vláda je posedlá růstem. Když je naše ekonomika v recesi (poklesu), držíme se Keynesiánské teorie a investujeme do růstu na dluh. Jenže to samé děláme i v době, kdy naše ekonomika roste - viz očekávání vlády a ČNB na rok 2015. Připadá Vám to podivné? Ovšem, přece žádná domácnost se nemůže donekonečna víc a víc zadlužovat, protože dříve nebo později ji její závazky přerostou přes hlavu a skončí to osobním bankrotem. Stejně tak žádná firma nemůže donekonečna hospodařit se ztrátou.

Problém je v tom, že pro nás žádný růst není dostatečně velký. Musíme si uvědomit, že Česká republika není asijským tygrem, ekonomikou, která bude růst o dvojciferná čísla ročně. Navíc, pokud nechceme inflaci v řádu několika procent ročně, i ekonomický růst se musí spíše držet v rozumných, avšak dlouhodobě udržitelných mezích.

V dobách jako je tato, kdy naše ekonomika roste přirozeně, je mnohem více zapotřebí zaměřit se na zdravý ekonomický růst. Ten dosáhneme pouze budováním dlouhodobých hodnot (tj. rozvojem smysluplného podnikání, vytvářením aktiv na úrovni domácností a firem, a především zodpovědným hospodařením v době přebytku a pokušení, namísto hýřivosti a nezodpovědnosti).

Tak jako je pro vyrovnaný rozpočet důležité hlídat si své výdaje a pečlivě uvážit, co je důležité a co není, tak by stát měl v těchto dobách věnovat energii důkladnému prověření vlastních fixních nákladů a snaze o redukci a zefektivnění chodu státní správy.

Spotřebou k prosperitě

Třetím omylem je myšlenka, že společnost se posouvá na základě vyšší spotřeby. Za čtyři a půl roku práce s osobními financemi lidí jsem se ještě nesetkal s rodinou, která by zbohatla skrze utrácení a rozhazování za pasiva. Krátkodobě si tím sice zvýší životní úroveň, ale dlouhodobě zůstává chudá. Naopak bohatství se rodí z peněz, které neutratíme, což je myšlenka, která spatřila světlo světa již před lety z úst povolaného člověka. Cituji:

„Bohatým se člověk nestává tím, co vydělá, ale tím, co neutratí.“ (Henry Ford)

Úvaha vlády, že navýšením mezd státních zaměstnanců a vytvořením nových 3 tisíc úředních pracovních míst podpoří spotřebu domácností, mi připadá velmi naivní. Samozřejmě nepopírám, že se tyto kroky mohou promítnout v růstu ukazatele HDP, ale bojím se, že půjde právě jen a pouze o umělé, a tudíž dočasné navýšení, které nebude mít trvalý charakter. Asi jako kdybyste se rozjížděli v autě a nezařadili vyšší rychlost. Pokud chcete udržet rychlost, nesmíte dát nohu z plynu a spotřeba nafty/benzinu Vašeho auto bude ohromná.

Navíc vláda a ostatní představitelé zapomínají na tzv. opportunity costs (náklady ušlé příležitosti). Aby mohl stát navyšovat výdaje a investice za účelem podpory ekonomického růstu, musí tyto peníze nejprve vzít daňovým poplatníkům a firmám skrze daňové a jiné odvody. Můžeme s jistotou tvrdit, že by je tyto subjekty nedokázaly vynaložit efektivněji? Můžeme s jistotou tvrdit, že by vlastním nakládáním s těmito prostředky, investicemi a rozvojem svého podnikání nezpůsobili rychlejší ekonomický růst, než jaký způsobí investiční pobídky státu?

Já si to nemyslím…