Státní rozpočet 2015 aneb Choré myšlení (nejen) vlády ČR

Slyšeli jste už naše politiky argumentovat tím, že deficitní rozpočet ČR do 3 % HDP je v normě, jako by to bylo v pořádku nebo dokonce chvályhodné? Kdo a jak vlastně tento nesmysl vymyslel? Pokračování předchozího článku a další dva důvody choromyslnosti (nejen) našich vládních představitelů.

Mantra: Deficit do 3 % HDP je OK

Kolikrát jsem již v politických debatách z úst pana premiéra Sobotky a dalších politiků zaslechl argument, obhajující státní zadlužování, že schodek rozpočtu do výše 3 % HDP ročně je v pořádku. Slýchám to dnes a slýchal jsem to již za předchozích vlád. Už v minulém článku jsem rozebíral minimální ekonomické znalosti pana Sobotky a jeho druhů. Tento omyl je jen potvrzuje.

Popravdě netuším, kdo s touto myšlenkou přišel první a jak s ní pracoval, ale poprvé ji objevuji v první snaze členů eurozóny přimět členské státy k rozpočtové odpovědnosti, která prošla Evropskou komisí známá jako Stability and Growth Pact.

Sluší se doplnit, že kromě pravidla, že schodek veřejných rozpočtů nesmí překročit 3 % HDP (všimněte si, že se nikde nepíše, že rozpočet má být ve schodku), obsahuje tento „balíček“ ještě druhé opatření, které říká, že veřejný dluh musí být menší než 60 % HDP nebo se musí snižovat. To mělo být brzdou a překážkou k předlužování států. Jenže i přes hrozbu sankcemi některé státy (např. Německo nebo Francie) tato pravidla opakovaně porušovaly, což byl problém vzhledem k nedotknutelnosti dvou největších ekonomik EU a faktických vládců Evropy.

Naši „hlavouni“ si z toho jako vždy vzali jen to, co se jim hodilo. Víte, co se stane, když povolíte psovi vodítko? Rozeběhne se, protože cítí volnost. A víte, co se stane, když kůň na louce ucítí, že nedržíte pevně uzdu? Skloní hlavu a začne se pást. Jen stěží ho potom přimějete znovu se dát do pohybu (vlastní zkušenost jezdce-amatéra). Jak tedy může dopadnout povolení schodkových deficitů v maximální míře do 3 % HDP? Jedině tak, že se řeší, zda bude -2,99 % nebo zda už -3,01 %. O vyrovnaném rozpočtu si rázem můžete nechat jen zdát.

Otázka ovšem zní: Proč právě hranice 3 % HDP?

Domnívám se, že odpověď se nalézá ve dvou dalších ekonomických termínech a těmi jsou inflace a ekonomický růst. Inflace (růst průměrných cen) je ve vztahu k úsporám úhlavní nepřítel, ale pokud jde o dluhy, jde o vítaného pomocníka, protože v čase způsobuje snižování reálné hodnoty dluhu. Ekonomický růst je něco, o co trvale usilujeme, protože ekonomové a zkušenosti nám říkají, že je to lepší než pokles. Faktem je, že inflace je přirozeným důsledkem ekonomického růstu.

Nyní zbývá dát si dohromady jednotlivé kusy skládačky a zjistíme, že nařízení vzniklé na základě konsensu členských států eurozóny a posvěcené Evropskou komisí, tedy nejvyšším výkonným orgánem EU, je naivní a prostoduché. Předpokládá, že ekonomika bude neustále růst v řádu několika procent a inflace bude i nadále dosahovat průměrných hodnot kolem 3 %. Pouze v takovém případě by byl roční deficit v dlouhodobém měřítku zanedbatelný, jelikož by se nezvyšoval podíl celkového dluhu na HDP (dluh sice roste, ale HDP rovněž).

Ale co když nastane dekáda jako je ta současná, kdy inflace i růst jsou minimální nebo dokonce záporné?

Stát je efektivní hospodář

Dalším z řady omylů našich politiků je, že stát umí efektivně a zodpovědně hospodařit. Netvrdím, že si to přímo myslí, ale jejich jednání tomu nasvědčuje. Jak jinak si vysvětlit tu přímo sžíravou touhu chtít přerozdělovat víc a víc peněz? Samozřejmě čím jiným, než touhou po moci, prokletím (naivními myšlenkami), které lidstvo provází od nepaměti.

Jenže stát není efektivní hospodář, dokonce málokdo skutečně je. Ze zkušeností si dovolím uvést zjednodušenou matematickou úvahu:

Rodiny s příjmem v řádu desetitisíců dokážou prohospodařit tisíce.
Rodiny s příjmem v řádu statisíců dokážou prohospodařit desetitisíce.
Firmy s milionovými obraty dokážou prohospodařit statisíce.

Z toho mi vyplývá, a nemyslím si, že jsem daleko od pravdy, že:

Stát s rozpočtem více než bilion Kč dokáže prohospodařit stovky miliard Kč.

Kolik asi prohospodaří EU s rozpočtem více než 141 mld. EUR (tj. necelé 4 biliony Kč)? A nebylo by lepší, kdyby stát přerozděloval méně?