- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Nejprve pár slov ke mně. Nejblíže je mi ideologie libertariánství, přesněji klasického liberalismu. Tzn. štíhlý stát, zajišťující základní lidské potřeby a funkce, volný trh a svoboda a zodpovědnost jedince. Odmítám státní dotace, státní pobídky soukromým firmám a jiné formy přerozdělování, které jsou založeny na principu, ve kterém aby mohl někdo získat, musí někdo jiný ztratit. Jinak jsem velmi sociálně smýšlející a jsem přesvědčený, že je naší společenskou odpovědností postarat se o ty, kteří to potřebují (zdůrazňuji slovo "potřebují").
O důchodové reformě
Proč se o ní tolik mluví? Shrňme si fakta:
Pokud se neučiní nějaká opatření, plyne z této situace jednoduchý matematický závěr:
Aby stát udržel průběžný systém a celý důchodový systém tak, jak dnes funguje, musel by přistoupit k některým z následujících opatření:
Když se na výše uvedené body podívám, domnívám se, že nic z toho se nedá udělat bez určitých následků a dopadů na obyvatelstvo, které spíše nebudou pozitivního charakteru. Na druhou stranu žít věčně na dluh se nedá (lidé, kteří vyhlásili osobní bankrot nebo jsou chyceni v dluhové spirále, by o tom jistě mohli říci své) a strkáním hlavy do písku se nic nevyřeší, pouze se nám zkrátí čas a výsledné řešení bude o to více bolet.
Domnívám se, že řešení této situace bude vyžadovat kombinaci většiny výše uvedených bodů:
Dopady těchto opatření budou poměrně jednoznačné. Stát nebude schopen zajistit lidem odpovídající životní úroveň v důchodu a nebude možné se spoléhat jen na stát a státní důchod. Stát ani nebude schopen zajistit uplatnění lidí na pracovním trhu v pozdním předdůchodovém věku.
Ač se nám to může nebo nemusí líbit, není reálné, aby nám stát zajistil něco víc. Pokud by o to usiloval, způsobil by více škod než užitku. To, co ovšem stát může a musí udělat, je apelovat na lidi, aby se chovali zodpovědně a od první výplaty se připravovali na okamžik, kdy už pracovat nebudou chtít nebo to nebude v jejich silách a možnostech. Musí přiznat neudržitelnost stávajícího stavu, musí umožnit lidem se o sebe postarat a musí usilovat o vytvoření takových podmínek, ve kterých to bude pro naprostou většinu lidí i reálné.
Jak konkrétně se má stát chovat?
Nezbytnost soukromých forem spoření a investic je z mého pohledu jednoznačná. Jak ale nalézt kompromis mezi neschopností velké části obyvatel postarat se sám o sebe a neudržitelném vývoji, kdy se stát nemůže věčně o všechny (ani o velkou část) postarat?
Řešením mohl být II.pilíř, který v sobě tento kompromis částečně zahrnoval (platba sociálního pojištění jako jednotného odvodu pro všechny, které se nadále dělí na průběžně vyplácené prostředky a soukromé úspory každého jednotlivce, o kterých může omezeně rozhodovat). Bez ohledu na to, zda zůstane, nebo ne, podobný princip bude muset obsahovat každé funkční řešení, a proto jsem vskutku napnutý, s čím přijde nová komise a nová vláda. Domnívám se, že pouze přebarví modrého slona na oranžovo a nazvou ho (z principu) jinak.
O II. pilíři, jeho pozitivech a negativech a o nejrůznějších oprávněných i neoprávněných obavách a kritikách ze strany lidí zase příště.