Vláda ČR v loňském roce hospodařila s deficitem 77,78 mld. Kč. Přitom státní dluh klesl meziročně o 19,7 mld. Kč. Jak je to možné? Jakou vidím souvislost mezi hospodařením státu, domácností a firem? Jaká rizika vidím ve státním dl
Deficit nemusí znamenat dluh... a vyšší zadlužení zase deficit
Začněme s vysvětlením „zázraku“, který se v roce 2014 podařil Ministerstvu financí ČR. Málokdo ví, že existuje zákon 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech, ve kterém nalezneme informaci, že Ministerstvo financí ČR v rámci řízení státního dluhu vytváří rezervu peněžních prostředků z vydávání a prodeje státních dluhopisů a z dalších zdrojů financování státního dluhu, které převyšují potřeby financování.
V praxi to znamená, že stát si může půjčit mnohem více, než v daném roce potřebuje, a zbytek prostředků si schová na „horší časy“ v podobě rezervy. Jak nám důkladně vysvětluje ekonom a europoslanec Petr Mach ve svém dokumentu zveřejněném na konci roku 2014, stát v loňském roce udělal přesný opak a pouze vyčerpal část nakumulovaných rezerv z předchozích let na umoření dluhu, což nám dokazuje i Zpráva MFČR o řízení státního dluhu ČR v roce 2014, zveřejněná 30. 1. 2015.
Bylo ovšem vhodné použít státní rezervy na splacení části státního dluhu právě teď? Skutečně nastaly horší časy?
Paralela mezi hospodařením státu a domácností či firem
Než se dostanu k vlastnímu pohledu na jednání Ministerstva financí ČR, dovolím si jednu paralelu, kterou zde vidím.
1) Paralela s hospodařením domácností
Představte si rodinný rozpočet domácnosti. Mladý pár plánující rodinu (oba pracují) si z částky, kterou dá dohromady, pravidelně spoří část peněžních prostředků stranou a zodpovědně vytváří rezervy. Proč? Co se stane v okamžiku, kdy žena půjde na mateřskou dovolenou a následně bude pobírat 2-4 roky rodičovský příspěvek?
Odpovědí je, že poklesne rodinný příjem (čti nastanou „horší časy“). Co by se stalo, kdyby pár rezervy nevytvářel? A co by mu hrozilo, kdyby měl v té době už třeba hypotéku a poměrně našponovaný rozpočet?
2) Paralela s hospodařením firem
Nyní si představte firemní účetnictví. Většina firem financuje svůj chod finanční pákou, tzn. že místo toho, aby financovala chod firmy a investice z vlastních zdrojů, raději si půjčí.
Proč? Co vede firmy k tomu, že se raději zadluží?
ROE = EAT / E
Odpověď nalezneme u finančních manažerů a ředitelů, kteří dobře vědí, že cizí kapitál je levnější než vlastní za předpokladu, že jeho použití vede k růstu zisku, což nám vyjadřuje finanční ukazatel Return on Equity.
... a vyšší zadlužení zase neznamená deficit
Financovat stát, firmu nebo domácnost se pochopitelně liší, přesto lze uvedené principy výše aplikovat i do státního hospodaření.
Mnoho lidí je toho názoru, že všechny dluhy jsou špatné. S tím nemohu souhlasit. Jsem jednoznačně zastáncem vyrovnaného rozpočtu, o čemž jsem psal v předchozích dvou článcích, ale pokud jde o státní dluh, zde platí zcela jiná pravidla.
Růst zadlužení ČR může být zcela v pořádku, pokud:
a) si stát půjčuje za velmi výhodných tržních podmínek a vytváří si tak finanční polštář na „horší časy“ (tj. dobu, kdy si nebude moci půjčit tolik peněz, kolik potřebuje, nebo budou náklady na tyto prostředky mnohonásobně vyšší - např. před pouhými čtyřmi lety byl výnos 10letého státního dluhopisu ČR více než 12x vyšší oproti dnešku),
b) a dále za předpokladu, že stát využije levně získané prostředky vhodně za účelem růstu ekonomiky (např. vhodnými investicemi do rozvoje infrastruktury, do školství nebo ke snížení daňové zátěže či ke zjednodušení podmínek pro podnikání a k odstranění zbytečné byrokracie).
Proč je nejvhodnější doba zadlužit se?
Tatáž Zpráva o řízení státního dluhu ČR v roce 2014 říká, že ve skutečnosti zažíváme ty nejlepší možné časy:
- ratingové agentury nás hodnotí velmi pozitivně;
- náklady na státní dluh jsou minimální (např. 10letý státní dluhopis ČR má výnos 0,35 % p. a.).
Žijeme v době, kdy si stát půjčuje téměř zdarma! Kdy jindy vydat velké množství dluhopisů, z nichž lze splatit stávající dluhopisy nebo získané prostředky uložit do rezerv? Hrozí nám snad nějaké problémy se splácením svých závazků, abychom zbytečně čerpali státní rezervy namísto jejich navyšování?
Abych byl férový, nemohu říci, že by byl krok Ministerstva financí ČR zbavit se drahých dluhů vysloveně špatný, ale chybí mi tam právě ta snaha vyměnit drahé úvěry za levnější tak, jako se refinancují staré hypotéky za nové.
Dlouhodobá rizika vysokého zadlužení
Bohužel nevěřím tomu, že by byl stát schopen půjčené prostředky efektivně investovat do růstu ekonomiky, a proto na závěr zmíním i to B, kdyby to nevyšlo.
V loňském roce dosáhly náklady na obhospodařování státního dluhu hodnoty 55,89 mld. Kč. Bohužel se mi nepodařilo dohledat, jaká je v současné době průměrná nákladovost státních úvěrů. Laickým výpočtem (náklady na obhospodařování st. dluhu / výše st. dluhu * 100) mi vyšlo:
55,89 / 1683,4 * 100= 3,32 %,
tedy že orientační průměrné náklady na státní dluh jsou 3,32 %, což je stále téměř 9,5x více, než jsou aktuální náklady na jednu půjčenou Kč.
Jaké z toho plynou praktické závěry?
Náklady na obhospodařování státního dluhu budou pravděpodobně ještě několik let klesat, ovšem je nezbytné, aby se stejný pokles promítl i do snižování ročního deficitu státního rozpočtu. Pokud deficity zůstanou neměnné a stát se po vyčerpání rezerv znovu začne zadlužovat, můžeme se v případě růstu úrokových sazeb následně velmi rychle dočkat osudu Řecka a jiných států jižní Evropy. Návrh schválený dnes vládou na tom nic nemění.
